Před mnoha lety

Před mnoha lety, ještě jako dítě,

před naším malým domem jsem si hrál.

A stíny večera rozpředly sítě,

mé matky něžný hlas mne domů zval.

Domů, pojď domů k večeři,

den ztrácí zlatý rám.

Čekám zde, stojím u dveří,

pojď dítě, nebuď sám.

A nyní, když jsem poznal svého Pána,

den zdá se, jako jeden krásný sen.

Čekám, až otevře se nebes brána

a Ježíš zavolá na naší zem.

Domů, pojď domů k večeři,

den ztrácí zlatý rám.

Čekám zde, stojím u dveří,

pojď dítě, nebuď sám.